Opět to určitě znáte. Už jste se přemohli udělat ten první krok a oblízat vašeho prince od jednoho ucha k druhému. To, že to vlastně udělal on, a ještě od brady až k čelu, nebudete moc rozmazávat, neboť cizím peřím se přece dobře chlubí... :)
Po té, co jste dostali jemnou čistící proceduru dutiny ústní, se vykradete z auta, jako byste prchali ráno z postele od náhodné známosti někde z diskotéky. V tu chvíli máte pocit, že blesk je váš pomalejší bratr. Přiběhnete do práce pozdě a ještě s přiblblým úsměvem, že bych se nedivila, kdyby si kolegové mysleli, že jsem zrovna utekla z ústavu.
Naštěstí pro mě, většina kolegů má prsa (i když ne všichni jsou to holky), tudíž věděli odkud vítr vane. No, v našem případě je to jasné, že z venku, ale... Jelikož ta prsa jsou samozřejmě velice zvědavá, zahltí vás tunou otázek "Tak co?!". V tu chvíli jde všechno v práci stranou a i kdyby na nás letěla atomovka, nepohnula by se, dokud by nedostala svou odpověď.
Kladná odpověď vám moc ale nepomůže, protože si z vás začnou utahovat, na což vy se začnete culit ještě více jako idiot a to je prostě konečná. Nemluvě o tom, že od toho polibku si vzal váš mozek dovolenou a vy ani nevíte, která je pravá a levá.
Přesto všechno... Je to super. V žaludku máte ten pocit, který vás většinou obklopí, když máte jít k tabuli, k zubaři a podobné nepříjemné úkony. Ale teď? Teď se v tom přímo rochníte! :)
Takhle to asi vypadalo (a stále vypadá - a pak že hmyz žije krátkou dobu...)
A tak si chodíte po světě s úsměvem od ucha k uchu. Tak dobře, i tento úžasnej pocit ze mně nedělá pomyslné sluníčko... A nejradši byste každého na ulici zulíbali štěstím, ale držíte se, protože víte, že by se to dotyčnému asi moc nelíbilo. :P
Je to takovej pocit, že kdybych uměla hrát a zpívat, sedla bych si na tom Míráku k tomu klavír (myslím, že kdybych to zkusila s tím, co umím teď, uzavřeli by jej radši v okruhu jednoho kilometru se vstupem na vlastní nebezpečí. :) ). Nebo vzala kus papíru a vymyslela nějaké cool řádky, co by se rýmovaly. Ale takhle můžu zůstat jen u mé slavné představivosti a nějaké mylné schopnosti tady něco sesmolit a připlácnout k tomu odkaz... To jsem tak zase jednou náhodou narazila na písničku. :) Tušíte asi správně, že bude podobně sladce ulepená, jako předchozí řádky. Jedná se o písničku od Ellie Goulding - Your song.
"Odkaz... Více než tisíc slov" :)
Abych to uvedla na pravou míru, původně písnička je od Eltona Johna. Cítím se trochu blbě, že tyhle klenoty středověku poznávám přes moderní hudbu, ale tak lepší pozdě, než-li vůbec. A ne, že ne! Nevím proč, ale verze od Johníka mi přijde víc "sladší", ale je cool. ;)
Tož posuďte sami, která je lepší.
Troufnu si lehce podotknout, že tenhle článek je trochu na přání, i když jsem v nejistotě, že sladké blábolení o mých pocitech by ho nemuselo tolik vzít, každopádně k tomu mám jediné:
Jestli se ti to nelíbí, tak si víš co :P Přece jenom, nemáš náhodou místo sjíždění řádku pracovat?! He? :D :)
Příjemný pracovní den,
Jujáček :)
Žádné komentáře:
Okomentovat