Jak jsem potkala Bětku a byla hrozně happy!

Mračí se ta holka někdy? :D

Jednou jsem zase (pořád to dělám, ale pšt) brouzdala po internetu a zabloudila jsem k Renému Nekudovi, kde jsem narazila na seznam jeho akcí. Zaujal mě večer pod letlampou na téma "Jít si za svým snem". Jako snílka a osobu, která by chtěla rozvinout jednou psaní víc, než je spamování kamarádů na facebooku a občasný úlet v podobě příběhu na pokračování, který ale většinou moc nepokračuje, mně to hned zaujalo. O to víc, když jsem se dočetla, že hostem bude Alžběta Trojanová nebo-li Bětka!

Pro neznalce, aneb pro hrami (čtěte pc/konzolové hry) netknuté,  je to milá blonďatá slečna, která moderuje herní pořad Re-play. Pro dámy asi o něco méně zajímavá, pro kluky skoro uskutečněný sen (pro ty pařmeny hlavně). A já takového pařmena kamaráda, dobrého kamaráda (takový třetí bratr), mám a v hlavě se mi zrodil super nápad.

I když na podobné akce moc nechodím, ani nevím proč, - možná, že jich v Olomouci tolik nebylo nebo mě nezaujaly - můj plán mě nadchl natolik, že jsem tam za každou cenu musela být. Přicupitala jsem se tedy v práci ke knize požadavků s tím, že buď daný den chci ranní nebo volno (alespoň nějaká výhoda práce v obchodě...). No, nakonec jsem dostala dovolenou. Nejdřív jsem sice vrčela. Nemám dovolené na rozdávání,  ale nakonec jsem nelitovala. Ten den jsem tam měla jít s Kubou (kámoš z Guild Wars), ale nakonec to odvolal pro mužskou chorobu, která u něj našla oblíbení a dělala mu společnost už nějakou tu chvíli. Naštěstí jsem samej kamarád a tak mi společnost dělal Marťas. Myslela jsem, že by ho to jako "soukromého" psavce mohlo zajímat. (A taky že jo! =P)

Nastal den D a my se vydali směr Meet Factory v Praze. Byla jsem hrozně nervózní z toho, že tam bude takový nával, že bych se tam nedostala a tudíž by se mi vše zhroutilo jako domeček z karet. Jak bláhová jsem byla... Bylo šest, start time, a nikdo tam nebyl. Byli jsme tam s Marťasem první. Nevím, jestli mám nějakou divnou a velice zkreslenou představu - ale sakra, má tady být Bětka, tak WTF? :D Jsem snad já ten jediný blázen? Asi jo... :) S velkým počtem návštěvníků se ani moc nepočítalo, židliček tam bylo maximálně pětadvacet... Mé obavy byly zažehnány. Chvíli jsme tam jen tak seděli a pozorovali "technika", jak se snaží zprovoznit projektor, který ukazoval krásy žluté barvy, ale bílé ne a ne. Na což mě Marťas poučil o fungování a že holt projektor si říká o výměnu žárovky. Místnost se začala pomalu plnit. A byla naplněna i Bětkou. Ne, že by jí tam bylo tolik a zabírala mnoho místa =) :D Jakmile vešla, popadl mě mírný úžas. Ne z toho, jak vypadala (dobře, to jóóó), ale prostě z toho pocitu, že vidíte na živo někoho, koho máte v oblibě. Zachvátí vás "panika", aby jste se chovali co nejnormálněji, ale stejně začnete plácat nesmysly, které vás ještě víc znervózní, i když úplně, ale úplně zbytečně, protože dotyčný vás ani nevnímá.

Večer pod letlampou, přesněji asi hodina času, byl velice prima. Pestrost hostů a jejich snů a možnost podívat se na každý individuálně - super nápad. Vidět to, že ne vždy jsou ty cesty jen o štěstí, ale taky o píli a podobných (nejtěžších) věcech.

Nakonec "přednáška" skončila a naskytl se těžší úkol, aneb odchytit si Bětku. Bylo mi hloupé na ni hned skočit s žádostí o podpis a fotku a tak jsem vyčkávala. Martin se na mě tázavě podíval, jestli náhodou nemá přebrat roli, protože tak nějak tušil, jak moc stydlivá jsem. Odmítla jsem. Najednou se všichni začali sunout z místnosti a já jako správný stalker šla za ní. Když to skoro vypadalo, že má namířeno úplně pryč, vybafla jsem na ni, jestli bych ji mohla poprosit o dvě maličkosti. Usmála se svým typickým úsměvem a že prý samozřejmě. Srdíčko mi zaplesalo radostí a já nervózně začala lovit tužku v tašce, která se začala najednou tvářit jako bezedný vak Hermiony Granger... Nakonec se zadařilo a já prosila autogram pro Radka, toho třetího bráchu a abych z toho měla ještě něco pro sebe, tak fotku. Co vám budu vyprávět, vypadám tam jako debil s rudými líčky, jak jsem se styděla, ale mám ji! :D Omámená úspěchem mé mise, jsem vystřelila z MeetFactory jako raketa zahazujíc možnost si s ní víc pokecat... Tamtadamtam... Třeba příště :) Každopádně jsem odcházela s nepopsatelným pocitem štěstí a zvědavostí, co mi na to Radek řekne, až si hodím tu veleslavnou fotku na facebook. Muhehe!

 

To je ten vak, kdybyste nevěděli... :P

Sklízela úspěch. Myslím, že tolik lajků by neměla ani fotka v plavkách, ta má už vůbec ne :D A je aspoň vidět, kolik pařmenů mám v přátelích :P

A dojmy? No myslím, že je stejně milá jako na obrazovce po o :) Nevím proč, a ne, nebylo to těmi podpatky, zaskočila mě výška. Připadala jsem si jako trpaslík. Já jsem, ale tehdá víc, než kdy jindy. Líbilo se mi její povídání a jak byla pořád taková free a usměvavá :) Znát tuto osobu více osobně musí být fajn.

Navíc "přednáška" splnila účel. Ten den jsem si splnila jeden mini sen. Ten pocit je skoro nepopsatelný! =)

peace Jujáček =)

(Zdroj: https://www.facebook.com/TaAlzbeta?fref=ts)